.Momenty ticha a rozjímání o samotě jsou spolu s fascinací prostorem a světlem typické pro plzeňskou malířku Doris Tesárkovou Oplovou.
Lidské tělo považuje za jednu z nejkrásnějších věcí kolem nás a ve svých plátnech lidskou postavu opakovaně zpracovává. Podobně je z obrazů cítit těsné spojení s přírodou a odkazy starých mistrů. V obrazech se často objevuje i něco surreálného, něco, co může diváka mírně znepokojit či alespoň jen tak přimět k pozastavení.
